I exekuce musí mít řád

Rok 2001 byl rokem katastrof a hurikánů. Jedna katastrofa ve formě exekučního řádu zasáhla i Českou republiku. 

Co se zdálo být nemožné se stalo skutečností, tedy stát předal výkon státní moci do soukromých rukou. Výsledkem tohoto kroku byla katastrofa v podobě exekutorského hurikánu, který se začal prohánět po celé České republice a způsobil větší škody na životech lidí než nejhorší hurikán roku 2001 Michelle, který usmrtil 22 lidí a 62 bylo pohřešováno. Kolik lidí dostaly exekuce na dno se již asi nedovíme. V každém případě je třeba po 17 letech věci změnit a bezmála milionu obyvatel ČR vrátit zpět normální život a zavést pravidla běžná v jiných evropských zemích.

Právo na zákonného soudního exekutora

Za neodkladný krok považuji změnu exekučního řádu ve smyslu zavedení územní působnosti exekutora, tedy zavedení teritoriálního principu. Dlužník by měl mít právo na svého zákonného exekutora, a proto je nutno zavést požadavky na dodržení zákonného vymezení věcné, funkční a místní příslušnosti exekutora.  Exekutoři budou vykonávat svoji činnost v obvodu, kde je sídlo jejich úřadu. Důvodů pro tento krok je mnoho, od efektivního dohledu nad činností exekutora místně příslušným soudem, až po posílení nezávislosti exekutorského stavu, který nebude finančně zainteresován na věřitelích, kteří mu zadávají práci v podobě exekučních titulů v různých krajích ČR. Územní působnost exekutorů je zavedena již téměř v celé Evropě.

Navrácení výkonu státní moci státu

Předchozí krok považuji pouze za mezikrok k přípravě na navrácení výkonu státní moci státu. Tedy ukončení činnosti „soukromých“ soudních exekutorů a ukončení dvojkolejnosti v podobě výběru mezi soudem a soudním exekutorem. Soudní výkon rozhodnutí by vrátil zpět důvěru v právní stát, odstranění excesů při výkonu exekucí soudním exekutorem a garanci spravedlivého a nezávislého fungování systému. Celý systém by byl oproštěn o neustálé programové pokusy získat z dlužníka co nejvíce financí, příkladně ve formě uznání předexekučních úkonů advokáta, což považuji za neetické, respektive příčící se dobrým mravům.

I lidé, kteří se ocitli v tíživé situaci by měli mít šanci a stát by měl v nich probudit zájem opět řádně pracovat a žít plnohodnotný život. Jedině tak zase budou přínosem pro celou společnost a nikoli jen „lovnou kořistí“ pro skupinku „vyvolených“.