Kdo ve skutečnosti děsí sportovce…

Dotace a sport se staly tématy, která hýbou Českou republikou. Když se konečně přestalo jen mluvit a lobovat, tak je vše špatně. 

Na začátku května 2017 provedla policie razii na MŠMT. Důvod: rozdělování dotací. Nebudu komentovat tuto akci. Každopádně se dlouhodobě ví, že je něco „shnilého“ ve světě sportu a jeho dotací. Podzimní volby se nesly v duchu obecných proklamací, že „narovnáme dotace ve sportu“, zasadíme se o transparentnost dotací do sportu nebo uděláme pořádek v dotacích do sportu. Sport by se měl odpolitizovat a všichni by se měli zamyslet, jak pomoci sportu. Silná slova.

Po volbách, jak to tak bývá, toto téma utichlo.

Ale někdo pracoval. Někdo se snaží 10 měsíců zlepšit podmínky sportu. Nejprve byl plán na zcela nový zákon o sportu, který je velmi potřebný a tento záměr nemůže usnout, protože nám chybí legislativní prostředí ve sportu, chybí definice sportovních spolků a asociací, rozložení úkolů a odpovědností mezi státem a regiony při organizaci sportu, struktura řízení sportovních služeb, definice profesionální ligy, pravidla pro reprezentaci. Naprosto souhlasím.

Ale! Poté, co předvedlo MŠMT s dotacemi, bylo jasné, že sport je nutné oddělit tak, aby měl své vlastní ekonomy, právníky a jiné odborníky, kteří budou hledat cestu jak a budou mít na to čas, budou se zabývat jen touto problematikou, která je velmi úzká, a přesto obsahuje množství překážek, které musíme přeskočit nebo alespoň podlézt. Důvěra v současný systém je na bodu mrazu, nic neplatí.  Nevyhlašovat či rušit výzvy se v poslední době stalo normálním. 

Dne 6.3.2018 vydala Česká unie sportu tiskovou zprávu s následujícím zněním: Česká unie sportu poslala v minulém týdnu dopis premiérovi Andreji Babišovi, ve kterém ho se současnou situací tělovýchovných jednot a sportovních klubů seznámila. „Aktuální situace je velmi vážná. Selhání státu v péči o sport způsobilo chaos ve vytváření podmínek pro sport, který ničí neustálé výměny ministrů. Od roku 2012 se vystřídalo celkem sedm ministrů a šest náměstků pro sport,“ konstatoval v dopise Miroslav Jansta, předseda ČUS. 

„Žádám vás o provedení radikálních kroků, v první řadě zřízení agentury pro sport s kvalitními lidmi a s dostatečným finančním zajištěním, a to bezodkladně – nejrychleji novelou zákona o podpoře sportu. Přinese stabilitu. Stát musí komunikovat se sportovním prostředním při nastavování podmínek, jak to ukládá vládní koncepce Sport 2025, které však chybí akční plán na rok 2018–2019. I to je důsledek stávajícího stavu, ...“ napsal premiérovi předseda ČUS.

Mezitím probíhaly diskuse se svazy a kluby a jednotami. Navštívilo se jich bezpočet a závěr byl jasný. Není čas čekat! Proto se přistoupilo k tvorbě technické novely, kdy hlavním cílem bylo zřízení agentury pro sport s kvalitními lidmi a s dostatečným finančním zajištěním, a to bezodkladně. Nejprve se počítalo s agenturou typu TAČR, ta by zcela jistě naplňovala slova, že jeden průtokový orgán by nahradil druhý“. To se však nestalo. Navrhovaná Agentura by, pokud by byla schválena, byla ústřední správní úřad ve věcech sportu, turistiky a sportovní reprezentace státu. Se všemi pravomocemi, ale i povinnostmi.

Také si nemyslím, že technická novela má obsahovat vize. Platí zásady, že zákon obsahuje pouze normativní ustanovení. Vize je v tom, že se konečně někdo o sport, o kluby, sportovce, tělovýchovné jednoty bude starat. Vize je v tom, že Agentura bude mít kvalitní a kompetentní lidi, kteří se budou věnovat sportu. Vize je v tom, že Agentura nebude přímo závislá na politické situaci v zemi (proto 6-ti leté období předsedy, které se nebude shodovat s volbami).

K novele zákona je třeba uvést na pravou míru fakta a rovněž skutečnost, že není pochyb o rozsáhlé diskusi, která ji bude provázet. Jsme národ sportovců a s trochou nadsázky se dá říci, že sportu rozumí každý.  C. N. Parkinson skvěle satiroval ve svém zákonu triviality debatu o „nepodstatném“. Ilustroval ji na rozhodování poradního sboru britského ministra pro energetiku. Debata o tom, zda má být postavena nová jaderná elektrárna, se odbyla během 30 minut a výstavba byla odklepnuta. Dalším bodem programu byla výstavba nového přístřešku pro jízdní kola na dvoře ministerstva. V tomto bodu naopak vypukla vášnivá diskuse trvající několik hodin. Zatímco problematice JE nikdo z přítomných nerozuměl, každý z nich alespoň jednou v životě držel kladívko a měl pocit, že je povolán vyřešit konstrukční úskalí onoho přístavku... To ale bylo pouze na odlehčenou, protože sport je zde především pro radost z pohybu, pro radost z emocí a pro nás všechny.

Jediným a hlavním cílem celého týmu bylo připravit takovou technickou novelu zákona, která zajistí pro sportovce rovné podmínky, zajistí prostředí, ve kterém bude možno legitimně očekávat kroky exekutivy bez jakýchkoli změn a vlivů. Cílem je pouze stabilizace celého prostředí prostřednictvím orgánu, který bude všem měřit stejným metrem, který zajistí rovný přístup k dotacím každému, kdo splní nastavená pravidla. Orgánu, který bude dlouhodobě nastavovat koncepci a dbát na rozvoj sportu.

Argumentace, že dozorový orgán bude bez těch, kterých se to nejvíc týká, myšleno sportovní prostředí, neobstojí, když si uvědomíme, že tento požadavek znamená, že příjemci dotací by byli zároveň dozorový orgán. Je nutné podotknout, že dozorový orgán je navrhnut tak, aby se na něm podíleli poslanci – tedy moc zákonodárná a zástupci ministerstva školství, ministerstva pro místní rozvoj, ministerstva obrany, ministerstva vnitra a ministerstva financí. Tedy všichni, kteří vstupují do rozdělování veřejných financí, zřizují resortní centra, a tak se podílejí na řízení sportu nebo úzce spolupracují s obcemi, městy a kraji. To je přece naprosto logické a správné. Sportovní prostředí bude zcela jistě přizváno k diskusi o vizích, koncepcích a pravidlech.

Také rejstřík není novinkou a výmyslem tvůrců novely. Ten byl zaveden předchozí novelou s účinností od 1.1.2017 a od 1.7.2018 je dle této novely spuštěn. A také o potřebě rejstříků (nejen sportovců) se tady hovoří poměrně dlouho. Funkci rejstříku lze přirovnat k seznamu kvalifikovaných dodavatelů, který vede Ministerstvo pro místní rozvoj, a který se za dobu fungování velice osvědčil, aniž by komukoli z dodavatelů přinesl zvýšenou administrativní zátěž, spíše naopak.

Dalším záměrem novely je velmi diskutované téma financování sportovních organizací. Tady bylo hledáno východisko, která paralyzovala kluby a jednoty, kdy MŠMT se bránilo „puštění financí dolů ke klubům“. V novele je již jasně napsáno: „Sportovní organizace, která je příjemcem podpory sportu, může tuto podporu v souladu s podmínkami pro její použití dále poskytnout jiné členské sportovní organizaci zapsané v rejstříku, která je v ní sdružena, s níž se na takovém postupu dohodne.“

Novela také reaguje na rozdělování dotací formou projektů. I tuto problematiku novela řeší. Dotace to však vždy zůstane. Samozřejmě, že se zvažovalo uvést do novely tzv. „příspěvek na činnost“ po vzoru veřejných výzkumných institucí (vvi) nebo veřejných vysokých škol (VVŠ). Uvědomme si ale, že se pohybujeme v jiné právní formě, kdy vvi i VVŠ jsou veřejné subjekty zřízené zákonem., kdežto sportovní organizace jsou spolky založené v souladu s občanským zákoníkem, tedy jsme v oblasti soukromého subjektu. Nicméně v novele jsou obsaženy možnosti nastavení délky časového období programu a možnosti využití smlouvy o dlouhodobé spolupráci poskytovat sportovní organizaci dotace na realizaci víceletého projektu.

Na závěr je třeba rovněž uvést, že není pravdou, že novela nebyla konzultována se zástupci sportovců. Obecně sportovci po nezávislém orgánu volají dlouhodobě a technická struktura orgánu pro ně není až tak podstatná. Podstatná je stabilizace vyhlašování výzev, nastavování kritérií, obecně otevřená komunikace s exekutivou a zjednodušení byrokracie ve formě výzev a dokumentace k podané žádosti.

Předseda odborné komise ČSSD pro sport Michal Kraus se snaží o to, co umí, lobovat, a místo aby se vyjádřil odborně začal politikařit ve smyslu odvolejte, co jste slíbili a slibte, co jste odvolali.

Český sport musí projít katarzí a zásadní změnou, aby byl důstojným odvětvím našeho života. Neboť bez sportu není život, alespoň ne ten kvalitní.

Sport nás učí již v útlém věku pravidlům, která je třeba v rámci hry dodržovat, smyslu fair-play, respektu vůči spoluhráčům a protivníkům. Buďme tedy fér i nyní.