Plané žvanění po česku

Je 122 dní od parlamentních voleb. Asi všichni jsme chtěli změnu. Odklonili jsme se od „tradičních politických stran“. A je nasnadě říci, že si to zavinily samy.

Dnes již vlastně nevíme, kdo je levice a kdo pravice. Žádné ideály, žádné konkrétně formulované programy, jen naskakování na populistické vlny, klientelismus a zabetonování vedení a členů těchto stran. Pořád stejné obličeje a pořád stejné fráze. Postavy, které možná znají všechny propojovací chodby ve Sněmovně, asi znají i Jednací řád sněmovny, ale nějak zapomněli na to, jak se žije obyčejným lidem.

Doufám, že se nakonec tito lidé neshodnou na volební povinnosti, která byla zakotvena v Československu v letech 1920 až 1954. Samozřejmě, když je něco povinné, tak nedodržení je třeba sankcionovat. Prezident Zeman sice navrhoval pokutu maximálně 5 000 Kč, ale v tomto Kocourkově, kde činíme vše neúčelně a neúspěšně, lze s klidem očekávat sankce za neúčast v podobě odnětí svobody na 24 hodin až jeden měsíc.  

Ať již zapnu internet, TV či rádio, tak slyším jen a pouze žvanění, nic konstruktivního. Před volbami to byla hesla jako „Pusťte nás na ně“, „Neblábolíme“ nebo „Neuhneme“ a podobná marketingově hloupoučká hesla.  Žádné ideje, vize, cíle. Nic pro obyčejné lidi. Jen vzájemné napadání. Je potřebné revidovat např. daňový systém. Od roku 1993, kdy proběhla zásadní reforma, uplynulo již 25 let a proběhlo 182 novelizací u zákona o daních z příjmů. Všichni vědí, že časté změny komplikují život všem. Že v jednoduchosti je krása. 26. 8. 2016 vydal i Nejvyšší kontrolní úřad stanovisko ke státnímu závěrečnému účtu za rok 2015, ve kterém píše: „Daňový systém v České republice je složitý a náklady na plnění daňových povinnosti vysoké.“ To už nehovořím o spravedlnosti takového systému. O zjednodušení ale zase jen mluvíme a pak stejně novelizujeme. Co zaměstnanci? Uvědomujeme si, že zdaňujeme něco, co nemáme ani ve smlouvě, ani nikdy nedostaneme? Jak je možné, že superhrubá mzda přežila minulou vládu?

Je opravdu tak skvělé, že se rozpočet od hospodaření tak liší? Přestože se přebytek jeví jako úspěch, je tomu skutečně tak? Informují nás ministři pravdivě? Máme snad důvod k radosti, nebo je to spíše neschopnost plánování?

Existuje někde dokument, který by řešil strategické investice? Osobně jsem jej nenašla. Stavba dálnic, energetická oblast, vodohospodářství, nerostné bohatství apod. Jak je možné, že se plánují investiční výdaje z rozpočtu, přestože na jejich zahájení nejsme připraveni? Viz. stavby dálnice a výkup pozemků.

Máme množství strategií, koncepcí, implementačních a akčních dokumentů a plánů na různá témata. Ale všechny mají tři společné znaky:

1. Staví na analýzách, které nejsou propracované a ověřitelné.
2. Neberou ohled na to, že již nějaká strategie je nebo právě vzniká – nekoordinovanost.
3. většina závěrů zní: je potřeba více finančních prostředků.

Otázkou zůstává, kdo s nimi pracuje, kdo se o ně opírá a kolik nás stály.

Žádná se však netýká výše zmíněného strategického plánování v oblasti investic. Dovedeno ad absurdum, nevíme, čím jednou budeme svítit, co budeme pít a jestli se nevrátíme na koně.

O vizích ve školství a sportu jsem již psala. Ale takto bychom mohli vzít jednoho ministra po druhém. Vlastně se jich už na to nikdo neptá.

Česko po roce 1989 propadlo dojmu, že německé mzdy jsou na dosah. Začalo to skandováním na náměstích v revolučních dnech: „Za premiéra Komárka bude koruna jak marka!" Někdejší ředitel Prognostického ústavu a vicepremiér Valtr Komárek prohlašoval, že doženeme Rakousko za deset let, a vážně tvrdil, že jedna německá marka bude za dvě koruny. Německy mluvící země jsme ale stále nedohnali a nástupce marky, euro, je za 25 až 27 korun.

Píše se rok 2018, politická a sociální kultura, se od 90. let moc nezměnila. Politikové ve vedení stran jsou bezpečně zabetonovaní. Jediný nový subjekt, který sliboval změnu bylo ANO, ale bohužel ten není schopen překročit svůj vlastní stín. Piráti uspěli s heslem „Pusťte nás na ně. Všichni nekradou“! Tak je dost lidí na ně pustilo! Nechtějí však budovat. Chtějí ničit, vracet se do minulosti, kontrolovat, vytvářet nové a nové komise a hrozit, trestat. Může to dojít tak daleko, že nezbude nikdo, kdo by něco rozhodl nebo něco postavil, aby nějaký Pirát nepojal podezření o nekalosti takového rozhodnutí a on pak bude vláčen minimálně mediálním světem.

 Jak poslouchám jednotlivé rádoby „politiky“, kteří ve skutečnosti politiky nejsou, tak nejproduktivnější a nejpřijatelnější je nyní Vojtěch Filip, protože ví, o čem mluví, je připravený. To, co říká, má hlavu a patu. Nejsem komunistka, ani sympatizantka, ale tak to vnímám oproštěna všech předsudků a přesvědčení. Kdybych zapomněla na barvy stran a postavila je všechny do řady, na hlavu nasadila pytel, pověsila jim na krk čísla a slyšela je mluvit k různým tématům, tak bych se vsadila, že vybrané číslo by patřilo V. Filipovi. Pominu-li pachuť, která se za KSČM táhne jako červená nit.

Až na podzim půjdeme ke komunálním volbám, volme místní sdružení, volte místní hnutí, volte místní osobnosti, jenom ne tohle. Nevolme parlamentní strany! Nyní nám v přímém přenosu ukazují co „umí“. Kdyby tohle se dělo na místní úrovni, tak nemáme vyvezené popelnice, uklizené chodníky a silnice, nejezdí MHD, nefungují školy a školky.

Stále hovoříme o velké politice, ale ono je to jen velké žvanění.  Pořád a pořád stejně dokola. Jednotliví představitelé stran si kladou podmínky pro spolupráci, které jsou nesplnitelné. Předhání se v tvrzeních „my jsme konstruktivní, my jednat budeme“, ale za podmínky, že tam „nebude Babiš a nebudou mít ve vládě většinu“. „Nechceme spolupracovat, ani se opírat o hlasy KSČM a SPD“. Co to znamená? Kdo určuje, která strana je ta správnější? Demokratičtější? Pohrdají snad 932 tis. lidmi, kteří volili SPD a KSČM? Hlavně jsou všichni „státotvorní“. Akorát ve smyslu „urvi, co se dá!“

A skoro tu nelze nepřipomenout větu z roku 2003, kterou prohlásil Vladimír Špidla, tehdejší předseda ČSSD: že „hlavním úkolem sociálního státu bude od nynějška přivykat lidi na život v nejistotě.“ Jako by toto prohlášení přijaly všechny strany za své, avšak z úst ČSSD je to o to pikantnější.

Volme lidi, kteří nebudou kumulovat funkce. Nebo máte pocit, že každý jeden z vás je schopen zvládnout dvě až tři zaměstnání a každé na jiném konci republiky? Je to zkrátka absolutní nesmyl. Nic víc. Již dříve jsem se zmínila o tomto problému v souvislosti s „létajícími profesory“. Ale máme také „létající politiky“, kteří zvládnou dvě a více funkcí. Čím více funkcí, tím více vlivu a peněz pro sebe. Již tomu udělejme přítrž, není to normální. Je to amorální.

Strany a lidé v nich se nemění a ani nezmění. A pokud si někdo myslí, že změnou je Feri, tak není. Změnou není ani Bartoš, ani Michálek. Lidé, kteří ještě nedokázali, že něco umí a již chtějí odsuzovat a ničit.  Všichni chtějí koryta a koryt je bohužel málo.

Co se dá udělat za čtyři roky? Moc toho není a nám již bezmála půl roku uběhlo.  Vláda s přívlastkem „v demisi“, dělá věci násilím, odvolává ředitele, náměstky. 31letý ministr vyhazuje ředitele nemocnic. Lidi, kteří již něco vybudovali a jejich „skoro děti“ je nyní vyhazují. Cílem je asi co nejvíce rozvracet, aby donutili ostatní strany vyslovit podporu.

Máme ministryni s „většíma koulema“ než většina generálů. Tomuto prohlášení máme tleskat? Proč se někdo naváží do chlapů, kteří za sebou mají West Point v USA Královskou vojenskou akademie Sandhurst Velká Británie nebo École spéciale militaire ve Francii. Dovolil by si někdo něco takového ke generálům Československé branné moci po vzniku Československa? Co to je za úpadek hodnot? Čeho chce ta paní, která „vylepšila“ zákon o pohřebnictví, stavební zákon či zákon o zadávání veřejných zakázek dosáhnout? Tak jako se ptám, co přinese změna názvu Ministerstva pro místní rozvoj na Ministerstvo veřejného investování? Komu tím prospěje?

Kdyby se takto choval dělník ve fabrice, tak jej vyhodí, majitel firmy by zkrachoval, tedy normální firmy…firmy bez dotací…

No, a mezitím, co nemáme vládu, respektive máme vládu v demisi, která mění, ničí, odvolává, probíhají srandovní jednání/nejednání, tak vláda v tichosti přistoupí k fiskálnímu paktu, paní Merkelová vzkazuje „chcete peníze, musíte být solidární s uprchlíky“, případně šéf komise Juncker vzkazuje „EU se musí rozhodovat rychleji, ne vždy je nutná shoda“, a naši pleticháři se dohadují, pardon „jednají“….

Lepší, než jakákoliv jiná tečka je prohlášení Roberta Fica na sjezdu ČSSD: „Když přestane fungovat bordel, je třeba vyměnit děvčata, a ne postele."