Lži (moc) a prachy

Jak jinak nazvat předvolební hon na předsedu hnutí ANO. Co jiného si myslet než, že se jedná o politický boj v předvolebním čase, jehož jmenovatelem jsou lži, peníze a čitatelem je moc. 

V současné době je rovněž skloňováno téma, jak a co vlastně děti učit. Slyšíme kolem sebe stále hlasitěji obecné fráze. „Škola málo podporuje samostatnost, tvořivost, vlastní názory, kritické myšlení a sebevědomí dětí. Je nutné analyzovat skutečnost a vybírat to, co je podstatné.“

Když si v současné době přečte kterékoliv noviny, člověk s touhou udělat si vlastní názor moc nepochodí.

Pseudovýmluvy předsedkyně mandátového a imunitního výboru o tom, jak každý rok jsou volby a policie by nemohla konat nikdy, jsou bajka, kdy se všichni snaží získat své body, když už někdo tento politicko-policejní boj rozpoutal. O co jiného, než účelový krok se jedná? 10 let se nic nedělo a dva měsíce před volbami je třeba konat? Co by se stalo, kdyby se ještě 4 měsíce posečkalo? Samozřejmě nic. Je to účelový hon na čápa. To vše je skutečnost, ovšem podívejme se na celou věc jiným úhlem pohledu.

Za prvé vymažme z celé kauzy jména a odosobněme se od ní. Uvědomme si, že politika zde ovlivňuje právo. Politika vždy směřuje k tomu, aby se stala právem, nese v sobě tedy vždy zárodek odporu proti sobě samé. Ten je aktivován v případě, že politika přestane být politikou a stane se právem. V tom okamžiku nabývá charakteru konzervativního a ze všech sil se brání dalším politickým změnám. Toto vzájemné napětí vrcholí revolucí, kdy se mění klasické poměry, a platnost práva psaného v platnost práva vesměs nepsaného.  Právo v každém státě je nástrojem a služebníkem vládnoucí vrstvy – strany.

Dovolím si jeden, poněkud starší citát, abychom procitli. V Platonově ústavě praví sofista Thrasymachos: „Já tvrdím, že spravedlivé není nic jiného, než co je silnějšímu prospěšné“ a dále na námitky Sokratovy pokračuje, že všechny vlády prohlásí: „že to, co jim samým prospívá, jest pro ovládané spravedlivé, a kdo to překročuje, toho trestají, pravíce, že jedná protizákonně a nespravedlivě“. V kontextu tohoto citátu myslím, že není co dodat.

Nemohu se nevyjádřit k podstatě celé kauzy. Vycházím pouze z informací z médií a tisku, kde se opakují v různých médiích různých vydavatelů stále dokola fráze jako: „dotace skrytě čerpal miliardář“, „luxusní farma Čapí hnízdo se schovala pod anonymní akcie na majitele“, „účelové vyvedení  firmy“, „indicie o personálním a ekonomickém propojení“, „společnosti minimálně velmi blízce kooperovaly“, „za úvěr se zaručil Agrofert“, kdy zjevně nikdo více doposud neví, ale všichni minimálně již „zbavují imunity“, jiní již „obviňují“ a někteří již dokonce „soudí“, ovšem následně se zamyslí, uvědomí si, co právě pronesli a opravují se ve smyslu, že „obžalovávají“.

Já tento mediální a policejní proces sleduji a mám husí kůži, velmi silně se mi vybavuje následující stať:

„Znovu pohlédl na stránku v sešitě. Zjistil, že zatímco seděl a bezmocně dumal, automaticky psal dál. A nebylo to už to křečovité neohrabané písmo jako předtím. Pero rozkošnicky klouzalo po hladkém papíře a psalo úhlednými velkými písmeny: PRYČ S VELKÝM BRATREM! PRYČ S VELKÝM BRATREM! PRYČ S VELKÝM BRATREM! PRYČ S VELKÝM BRATREM! znova a znova, až zaplnilo půl strany.

Nemohl se ubránit náporu paniky. Bylo to absurdní, protože napsat právě ta slova nebylo o nic nebezpečnější než to, že vůbec začal deník psát, ale na okamžik byl v pokušení vytrhnout popsané stránky a celé věci se vzdát.

Ale neudělal to, protože věděl, že je to zbytečné. Vůbec nezáleželo na tom, zda napsal Pryč s Velkým Bratrem, nebo nenapsal. Jako nezáleželo na tom, zda bude v deníku pokračovat nebo ne. Ideopolicie ho dostane i tak. Spáchal zločin – a byl by ho spáchal, i kdyby se perem papíru ani nedotkl – ten největší zločin, který zahrnoval všechny ostatní. Říká se tomu „thoughtcrime“, zločin závadného myšlení. Zločin, který se věčně skrývat nedá. Člověk může s úspěchem kličkovat celé roky, ale dříve nebo později ho přece jenom dostanou.“

Nyní fakta: farma vzniká na místě, kde se nacházel chátrající komplex budov. A. Babiš pravděpodobně může být otcem myšlenky vybudovat v místech oddechový resort. Před podáním žádosti o dotaci prodává firmu Čapí hnízdo (dříve ZZN Pelhřimov) novým vlastníkům, kterými jsou jeho děti, manželka a její bratr. Žadatelem byla malá firma, kdy zásadní pro to, zda byla oprávněným žadatelem rozhodovala její velikost. Tedy zda je malým podnikem, který zaměstnává méně než 50 osob a jeho roční obrat nebo bilanční suma roční rozvahy nepřesahuje 10 milionů EUR, případně středním podnikem, který zaměstnávají méně než 250 osob a jejichž roční obrat nepřesahuje 50 milionů EUR nebo jejichž bilanční suma roční rozvahy nepřesahuje 43 milionů EUR. Dále bylo nutné zohlednit majetkové vazby žadatele na další tzv. partnerské podniky a propojené podniky. Partnerskými podniky jsou podniky, které nejsou propojenými a mezi nimiž platí, že: „Podnik vlastní sám nebo společně s jedním či více propojenými podniky 25 % a více procent (ovšem ne v rozsahu, který patří do vymezení propojeného podniku) základního kapitálu nebo hlasovacích práv druhého podniku nebo podnik je částečně vlastněn druhým subjektem, a to v rozsahu 25 % a více procent (ovšem ne v rozsahu, který patří do vymezení propojeného podniku) základního kapitálu nebo hlasovacích práv.“

Propojenými podniky jsou subjekty, mezi nimiž existuje některý z následujících vztahů: „Podnik vlastní většinu hlasovacích práv, která náležejí akcionářům nebo společníkům, v jiném podniku; podnik má právo jmenovat nebo odvolat většinu členů správního, řídícího nebo dozorčího orgánu jiného podniku; podnik má právo uplatňovat rozhodující vliv v jiném podniku podle smlouvy uzavřené s daným podnikem nebo dle ustanovení v zakladatelské (společenské) smlouvě (listině) nebo ve stanovách tohoto podniku; podnik, který je akcionářem nebo společníkem jiného podniku, ovládá sám, v souladu s dohodou uzavřenou s jinými akcionáři nebo společníky daného podniku, většinu hlasovacích práv, náležejících akcionářům nebo společníkům, v daném podniku.“

Na místo jasného doložení, že podnik nebyl malým příp. středním se neustále dokola omílají dohady, spekulace, konstrukce, lži, polopravdy ve formě „vydávající se za malou firmu s anonymními akcionáři, nevěděl, že se za touto kamufláží skrývá….“ nebo „hele vono to vypadá, že zatím je asi Babiš, to je ta Babišova dotace“, „Hele co když je za tím Babiš“, „Někdo říkal, že je za tím asi Babiš…“, nebo dokonce „dotace byla udělena protiprávně, nestačí, že se formálně tváří, nestačí, že je formálně mimo, jednají ve vzájemné shodě, Agrofert poskytl záruku, lidi z  Agrofertu se podíleli na správě účetnictví, Agrofert podpronajal auta…“ Novináři a média zde píší povrchní bajku a jejich přáním je ztotožnit své úvahy s dikcí ustanovení trestního zákoníku.  Celé toto podivné jednání má podhoubí v tradici udavačství, anonymech a seznamech nepohodlných. Odsoudit je snadné.

Nejdřív, nechť však každý začne u sebe. Mám známého, který podniká. Má malý podnik, asi 40 zaměstnanců a daří se mu. Založil další firmu „on & syn“, vymyslel projekt a následně v nejlepší vůli a svědomí předal firmu synovi. Měl akcie na majitele, vůbec nepřemýšlel, že je něco špatně, je to legální, právníci mu řekli, že je vše v pořádku v souladu s rozsáhlou, pro obyčejného člověka mozkem nepostižitelnou, legislativou. Zapomněla jsem uvést, známý pracuje ve strojírenském oboru. Syn převzal firmu „on & syn“ a realizoval projekt, sám, občas se přišel za otcem poradit, otec stále vedl svůj středně velký podnik a řešil denní provozní problémy, problémy se zaměstnanci, dlužníky, přetahování zaměstnanců, materiálem, logistikou, novou legislativou apod. Syn přišel, že potřebuje ručitele na půjčku, aby mohl dál pokračovat v podnikání a požádat si o dotaci. Známý si řekl: "Synovi pomohu.", to je přeci normální. Pomohl, zaručil se, syn projekt dokončil, ale nějak ho postupně přestal bavit, prostě nová generace... Známý ručil, tak si raději koupil firmu od syna zpět a nyní nese na svých bedrech vše sám... Jeden případ z mého okolí a já se ptám, čeho se můj známý dopustil? Ničeho, ovšem žijeme v povrchní době, kdy pomluva a lež je více než poctivá tvorba hodnot. Nekalkulujme od samého počátku, že vše bylo konáno záměrně, s úmyslem přímým či nepřímým, je to v rozporu s presumpcí neviny, ale hlavně je to v rozporu s morálkou.

Podstatnou složkou morálky každého z nás by měla být zásada „nikomu neškodit“, případně i poškození druhých předcházet… Klasickou formou obecné morální zásady je tak tzv. Zlaté pravidlo:

1.  „Co nechceš, aby ti jiní činili, nečiň ty jim.“ (Bible, Tob 4,15)
2.   „Jak chcete, aby lidé jednali s vámi, tak jednejte vy s nimi.“ (Bible, Lk 6,31).
3.   „Člověk se nemá vůči druhým chovat způsobem, který je mu samému proti mysli. To je jádro vší morálky. Všechno ostatní plyne ze sobecké žádostivosti.“ (Mahábhárata. Anušasána parva, 113,8)

Bojím se, že „dříve nebo později nás dostanou všechny“.  Dnes A. Babiš, zítra soused, pozítří vy. Anonymita lží, mediální svět, regulace, cenzura, sociální sítě… 20 nejúčinnějších falešných a lživých zpráv z hoaxových webů a politicky zaujatých blogů získalo 8 711 000 sdílení, reakcí a komentářů na Facebooku, největší sociální síti na světě. Netřeba dalších komentářů.

A tady se vracím na začátek. Chceme umět kriticky vyhodnocovat informace? Nechceme být jen dav, který se bude chovat podle toho, na jaký obraz nám dají pohlédnout, či jaký ho udělají? Tak mysleme! Pokládejme si otázky! Jen velmi málo z nás je před volbou, zda pro své názory „zemřít“. Ovšem Sokrates nám připomíná, že všichni máme nejen schopnost, ale i povinnost nenásledovat jen pasivně cizí názory. Namísto toho si máme utvořit vlastní přesvědčení. Ačkoliv se někdy zdráháme to vidět, máme všichni schopnost přestat být ovcí a stát se myslícím člověkem.

Je cosi shnilého ve státě českém.